Znalost je víc než domněnky

V předešlých příspěvcích jsem se snažila podnítit vaši zvědavost pro zjišťování vašich rodinných příběhů a povzbudit vás k vyptávání po vašich pamětnících. Nabídla jsem vám svůj návod s tipy, jak na to, abyste se snadno mohli zorientovat ve větším množství informací a podkladů. Teď jste vyzbrojeni tipy, ale stále ještě nemusíte mít vyhráno. Níže se budu věnovat nejčastějším úskalím, které vás na vaší cestě za odkrýváním svých kořenů mohou ještě potkat.

NENÍ SE KOHO ZEPTAT?

Často slýchám povzdech, že už se není koho zeptat. Co se mi ale zdá důležité zopakovat je to, že i když už vaši přímí příbuzní s vámi nejsou, vždy je možné se ještě s někým pobavit. O rodičích i prarodičích mé babičky mi mohla povyprávět její sestra nebo bratr. Kdybych se smířila s tím, že babičku už nevyzpovídám, přišla bych o tak srdcervoucí svědectví ("když nějaké děcko umřelo, nechala ostatní otci a šla...")! Třeba by se dalo ještě pobavit s letitými sestřenicemi nebo bratranci. Mohou to být i paní matrikářky, které jsou vždy studnicí událostí a vzpomínek. Vždy se může najít ještě někdo, kdo může vědět více než vy. Děti toho totiž budou zaručeně vědět zase méně a pokud to neotevřete právě vy, vyhasne paměť další generace...

Díky tomu, že jsem včas nadhodila hovor na pratetiny rodiče, dozvěděla jsem se nejenom to, co mě na začátku zajímalo, ale dostaly jsme se při povídání ještě o další generaci hlouběji – do doby císaře pána, která někomu možná může připomínat pohádku, ale přitom byla až neuvěřitelně pragmatická a drsná. Do doby, kdy ženy rodily co dva roky jako jabloně a když se jim narodilo další dítě do roka, bylo více než jisté, že to předchozí zemřelo. Do doby, kdy se muselo hledět na přežití: "Kdybys ty nic neměla a já nic neměl, tak bych si tě nevzal." říkával můj předek ženě.

DALŠÍ ZDROJE INFORMACÍ

Pokud už opravdu není šance někoho vyzpovídat, povedou vaše kroky na matriku. Tu najdete na příslušném městském nebo obecním úřadě, kde se budete ptát po paní matrikářce (ano, v drtivé většině to budou právě ženy). Po prokázání totožnosti vám a za malý poplatek vám pomůže vyhledat vaše přímé předky. Vše si vyfotíte a můžete se rovnou ještě zeptat na místní kroniku. Buď se dozvíte, že je její starší část zveřejněna na webu obce anebo si můžete domluvit možnost nahlédnutí. Část se dá dohledat online v archivech (jen ty starší): např. v Archivu hlavního města Prahy, Státním oblastním archivu v Praze, v Zemském archivu v Opavě, ve Státním oblastním archivu v Třeboni nebo ve Státním oblastním archivu v Plzni.

Perličky dohledáte taky v novinových článcích (od 2. pol. 19. století) nebo publikacích místních autorů. (Sama jsem měla to štěstí, že jsem si v Jiskřičkách naděje, vzpomínkovém rukopisu Jiřiny Graczové-Koláčkové vydané Valašským muzeem v přírodě, našla vzpomínku na své pra předky jak chystali svatbu, jak se chlapci vrátili z Velké války a jak léčili španělskou chřipku!) V online prostoru se můžete podívat především na Digitální knihovnu MZK a Kramerius NKP.

Některé matriční knihy už nenajdete na úřadech, ale v oblastních archivech – např. Rožnov pod Radhoštěm budete hledat v Zemském archivu v Opavě, který ale nemusíte navštěvovat, protože tyto starší data jsou už digitalizovány. Všechny ostatní detaily rozepíšu hned v příštím příspěvku.

Zajímavou pomůckou ke zjišťování detailů z domácností předků jsou sčítací operáty z let 1869-1921 (ze starších sčítání se dochovalo jen málo), které je třeba hledat ve státních okresních archivech (SOkA) a máte je tak už na dosah ruky z pohodlí svého domova na internetu.

Všechny rozhodně zaujmou historické mapy: v krátkosti zatím doporučím Letecké fotomapy z let 1947-1958, na kterých se jedinečně zobrazují změny proměn způsobené kolektivizací) a podrobné mapy STABILNÍHO KATASTRU z let 1826 až 1843, které vás seznámí s půdorysnou podobou domu i rozložením celé obce v kolorované podobě.

Více o mapách i nejstarších možnostech archiválií  si můžete přečíst na mém dřívějším příspěvku o historických mapách.

PRO OPRAVDU ZAPÁLENÉ JE TU SPOUSTA DALŠÍCH MOŽNOSTÍ:

Můžete se zajímat o Třídní výkazy a školní kroniky, ty najdete alespoň pro část Moravy v portálu Zemského archivu v Opavě.

Pokud se vaši předci stěhovali, zapátrejte po Policejních přihláškách (online v archivech Prahy, Opavy a Plzně) nebo v seznamech domovských příslušníků daných obcí (online dostupná zatím pouze malá část na Archivu hlavního města Prahy).

V pátrání po předcích, kteří bojovali v některé ze světových válek, navštivte Vojenský ústřední archiv, pikantnosti se dočtete i v Archivu bezpečnostních složek.

Existují také Pozemkové knihy, Soupisy poddaných (podle panství) nebo Soupis poddaných podle víry (vznikl roku 1651 v rámci rekatolizace po třicetileté válce). Můžete si jej zdarma stáhnout na webových stránkách Národního archivu ČR.

Nejstarší soupis hospodářů na Moravě, tzv. lánová vizitace / lánové rejstříky (1656-1679), najdete je na webu Moravského zemského archivu. Tyto starší zdroje (lánové rejstříky, berní ruly a další daňové a pozemkové archiválie jako Rektifikační akta a urbáře) už předpokládají znalost všemožných značek, Latiny, Němčiny a především kurentu (v německých oblastech).

Je lepší vědět, než jen tušit

Někdo může dále namítat, že v jeho rodině se není čím chlubit... Ano, doba totality se otiskla do každého z nás. I v mé rodině se takové najdou a je určitě moudré to nechat spát (týrání, blázinec). Všude se něco objeví. Ale není lepší vědět než jen tušit? Díky opakovanému vyptávání třeba strhnete roušku tajemství... Nedozvíte-li se nic od rodiče, zeptejte se tety nebo strýce, pratety nebo prastrýce. A možná díky vaší vytrvalosti překlenete nějaké nepochopení se svým rodičem. A jestli je to něco temného, nemusíte se o tom šířit dál, ale budete tomu už rozumět.

UKOTVENÍ

Pro každého z nás je důležité být zakotveným a není těžké situace, při které by to nebylo cítit. I Exupéryho malý princ se ptá palmy po lidech. A ta mu odpovídá: "Kdo ví, kde jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice škodí." Odvál je vítr, protože neměli žádné kořeny… Byla by škoda nevědět, jak málo stačí...

Určitě každý má nějakou zkušenost s ne ideálním vztahem s někým ze svých nejbližších. Při všech dnešních možnostech stále nejsme spokojeni se svým životem a přitom nám nic nemusí chybět: máme výborného partnera, dítě, vysněnou práci, a přesto něco chybí... Mám za to, že jenom ten, kdo má kotvu a daný směr, má i s tím související SPOKOJENOST.

Jak stále opakuji, VDĚČNOST je klíč ke štěstí. Už jako malá jsem vždy napínala uši při vzpomínání na doby dřívější. Dnes až zatajuju dech, když se vžívám do všech těch osudů přede mnou. A jsem víc a víc vděčná řízení Božímu ve svém životě. Že se mám, jak mám, a žiju v době, ve které žiju!

Dovolila bych si závěr:

Žádná rodina není uchráněna smutných nebo nelichotivých příběhů. Určitě se při ptaní vynoří situace, které nejsou k předávání dál. Ale právě to tušení, že to ne vždy měli ti před námi "růžové", mě nejvíc utvrzuje v oné vděčnosti. Pochopila jsem, že příběhy typu Maryša nebo Advent od Jarmily Glazarové se nevyhnuly vůbec žádné generaci v našich rodinách.

"Je důležité si připomínat události dobré i špatné. Je to nejen poučné, ale i potřebné!"

GEORGE SANTAYANA