Proč se vracet k příběhům dávno minulým?

Kořeny vaší rodiny nebudou nikdy dávnou minulostí. Každé rozhodnutí vašeho předka se totiž vtisklo do vaší DNA. A to nemyslím jen genetickou genealogii, která vám dokáže zprostředkovat silný zážitek vědomí, z které končiny planety přišel vás prapředek - váš rodinný Adam.

Každá statečnost, kompromis nebo dějinné okolnosti posunuly vaši rodinu právě tím směrem, na kterém jste právě teď!

Nebýt statečné prabáby by se vaše bába nenarodila, protože už měla dalších x sourozenců.

Nebýt pohotovosti staříčka, který si v hodinu dvanáctou všiml, že ogaři chtěli upéct svoji sestřičku v peci, nebyla by teď celá další větev rodiny.

Nebýt úderné stařenky, nežila by ani novorozená holčinka, která byla pro svého "otčíma" moc tmavá a on ji vyhodil na hnůj! (Tou dobou se totiž toulávali potulní cikáni krajem a jeden byl obzvlášť neodolatelný.)

Nebýt války, nevyrůstala by celá generace bez otců a strýčků. Děti by nebyly tak podvyživené ... Kdo měl doma živočišnou stravu a nebyl jen na "zemákoch a zelé" (živobytí celé), byl urostlejší a silnější. A tak dále a dokolečka…

Třeba právě díky povědomí o historii vašeho rodu budete spíše chápat chování vašich rodičů a prarodičů. Budete jinak hodnotit jejich postoje a crédo. Možná snadněji odpustíte některé šrámy, které se nevyhnou žádné rodině. Mám za to, že právě toto povědomí mi pomáhá nejen mít víc pochopení pro své rodiče, ale oprošťuje mě i od posuzování a zbytečně tvrdých soudů. A to, si myslím, už stojí za úvahu, co říkáte?