Nahrajte své vzpomínky - není nic snazšího

Nejjednodušší způsob, jak hodnotně obdarovat a nic neplatit? Nahrajte své vzpomínky na svou rodinu, darujte je a uvidíte, že se vás pak budou posluchači vyptávat na další a další detaily.

Už se vám stalo, že jste mohli poslouchat dobovou nahrávku se svou stařenkou, kterou jste zažili třeba jen jako malí, ale vlastně si ji už vůbec nepamatujete? Když jsem takovou nahrávku na starém přehrávači slyšela, byl to zvláštní zážitek! Něco jsem o stařence sice věděla, ale představovala jste si ji nejspíš jinak. A najednou slyším, jak ve svých 70 letech pomalu vypráví, při mluvení vzpomíná, jak to a ono vlastně bylo... a nespěchá. Zastavuje se v řeči jako každý, kdo mluví bez přípravy. Nevypráví o banalitách, ale o realitě svého života, o obyčejných, ale zásadní momentech ze svého života.

"Hračky sa nekupovaly, to ste si sami něco vymysleli. Třeba balon. To Bedřich s Fanušem si vymysleli z hader a jednej pančochy takový balon! Já sem šla pryč, nachystala jsem jim zboží (=zrní) na namletí a když jsem se vrátila, byla jsem překvapená - byl namletý ne jeden okřínek, ale dva a eště oba rubali drva. Bylo mi to divné. Až Mařenka mně pravila: "Podívajte sa do okna." Podívala jsem sa… Oni tak dobře kopali s tym balonem, až s ním kopli tak, že byl balon v jizbě – přes okno. Tož z toho bylo povědaní a aj jakási výplata až sa tata večer vrátil."

Jakou byste řekli, že by měla pro vás taková nahrávka vyprávění vašeho prarodiče hodnotu? Představte si to. Koho byste rádi znovu slyšeli? O kom byste rádi věděli více? Určitě by každý někoho takového našel.

A teď si představte, že teď máte i vy tu možnost… poslat dál svědectví, své vzpomínky a to podstatné, co byste svým potomkům chtěli předat. Nemusíte hledat žádné složité nahrávací zařízení. Nemusíte ani nikam chodit, protože předpokládám, že dnes už každý vlastní mobil, ve kterém je buďto zabudovaný DIKTAFON (ve starších modelech) anebo si můžete nějaký do svého chytrého mobilu stáhnout APLIKACI, která vám zaznamená cokoliv budete chtít. A pak už stačí jen ta správná chvilka, čaj nebo jiná vaše oblíbená dobrota a už je to jen ve vašich rukou…

"Rodiče neměli lehký život… Hladu bylo jak kvíťá …"

Můžete začít vzpomínat na své rodiče nebo rovnou prarodiče. Můžete vyprávět o tom, co se vám zdálo nejdůležitější a pak teprve o tom ostatním. Můžete prostě začít hned a bez jakýchkoliv zádrhelů a překážek, které mohou pro někoho představovat psané zápisy nebo třeba vzdálení potomci.

"Nebylo dycky jen teho dobrého, bylo dycky vjec tého zlého než dobrého… Někdy pravím, nechcela bych to prožívať zpátky… opravdu nechcela. Tehdy jsem moc a moc bečela… Kdybych nevěřila, že je věčnosť a nějaká odplata za to dobré i zlé, dávno bych … utopiť sa."

Když nebudete hned vědět, jak dál navázat, nevadí. Nahrávání prostě jen ukončíte nebo zastavíte, abyste později zase pokračovali. Můžete si dopředu promyslet, co byste rádi nahráli. Anebo si svou představu sepsat do psané osnovy.

Počítá se vše, co vám pomůže v klidném toku vzpomínek!

"Na chleba mlel na mlýnci Jara. Je to dost těžká práca na tem mlýnci. A já jsem obdivovala našu mamu, že oni mleli na mlýnci a při tem si zpívali."

Určitě se vám bude lépe vzpomínat na to dobré a osoby, které jste měli rádi. Pokud máte za sebou nějaké těžké osudy nebo vztahy, nahrávejte o nich jen pokud už máte vzpomínky na ně zpracované a osobám odpuštěné. Pokud to není možné, možná radši vyprávějte o něčem jiném.Vždy se totiž vypráví a poslouchá lépe to dobré, humorné a pěkné. Pokud bych se dostala do vod, které ještě nemám sama v sobě odpuštěné a zpracované, radši bych o tom nemluvila, protože to bude vždy poznat.

O rekreantech: "U nás byli Paláčkovi z Ostravy a ona též taká ochotná, nabídla našim ogarom placků a když viděla, že to dobře jedí a my sušíme, tak mi nabídla: "Nachystajte mi těsto a zítra vám je napeču." A tak sem jí to nachystala, sušilo se, ogaři nosili,… a tak co měla nasmažené, to zebrali a zedli. A tak když jsme v poledne přišli, ona měla jen placky, co měla na pánvě a bečéla: "Já vám všecko budu dělat, ale to už ne, ty placky! Věřte mně, jak je Bůh nade mnú, tak ani kusíček sem nezedla!"

"Děcek hodně - to sem neviděla: dva škrobali, dva strúhali a placků furt nebylo."

Nejdůležitější na konec: na co nesmíte zapomenout? Na závěr svého vzpomínání nezapomeňte na poselství příštím generacím.

"Žijte a jednajte všeci dycky tak, aby vás nikdy nemuselo mrzeť, že jste někdy někomu křivdili."

Když budete se svými nahrávkami za nějaký čas spokojeni a už si budete myslet, že není nic, co nebylo vyřčeno, své vzpomínky darujte.

Můžete to udělat více způsoby:

1. Pokud neovládáte všechny dnešní vymoženosti (jako ani já je všechny neovládám), nejjednodušší cestou asi je, dát svým potomkům při návštěvě u nich doma svůj mobil, že tam pro ně něco máte:) A oni už budou nejspíš vědět, jak si z vašeho aparátu zvukové soubory stáhnout k sobě na počítač nebo do mobilu.

2. Anebo můžete sami své nahrávky vytáhnou ze svého mobilu do počítače (u starších typů mobilů přes USB káblík) a nahrát je třeba na flash-disk, který za pár stovek dopředu pořídíte v obchodě s elektronikou (mohla by stačit i ta nejmenší flash-disk za 200.-)

3. Kdo ovládá smart phone, určitě může zvukové soubory rovnou přeposlat svým drahým. Stačí správně načasovat a obdarovat, když zrovna nejsou zavaleni prací:) Stačí obdarovanému nasdílet třeba na mail nebo jinou sociální síť jako třeba WhatsApp.

To je tedy můj tip: pokud vás doposud nenapadlo dát svým vzpomínkách písemnou podobu, dejte šanci nahrávání a uvidíte, co se bude dít dát...

"Co bych si přála?

Všem bych vám přála, abyste jeden druhého každý a vždycky rádi viděli. A rádi měli… A abyste vždycky radši na druhém to lepší viděli, teho zlého meněj. A když sa jeden na druhého zlobíte, prosím vás, odpusťte si. A abyste si jeden druhému pomohli."