JAK NA RODOKMEN SVÉPOMOCÍ X.

10. KROK: MAJETKOVÉ POMĚRY

Z každého matričního zápisu se vyčte, jaké byly majetkové poměry našich předků. Seznamte s pojmy jako pasekář, chalupník nebo třeba mezuláník, abyste byli v obraze.

V každém úředním zápisu dominuje hlava rodiny - otec. Pokud byla zapsána pouze maminka, pak byla identifikována opět podle muže, svého otce. A u každého muže najdete zápis o jeho majetkových poměrech.

Dříve se většina obyvatel živila ZEMĚDELSTVÍM. Pro selské rodiny platilo základní rozdělení podle velikosti usedlosti:

sedlák (=láník, pasekář)

chalupník (půlláník, půlpasekář)

a domkař (=čtvrtláník, čtvrtpasekář)

Sedláky najdeme v záznamech v Čechách, láníky na Moravě. (Jeden lán měl 18,6 ha.)

Základní plošnou jednotkou na Valašsku byla zase paseka (louka), která měla asi 110 měr (měřic), což je asi 21,1 ha. Odtud vzniklo označení pro pasekáře, který vlastnil půdu o ploše 21,1 ha, kterou si musel nejdříve vydobýt klučením lesů. Na nově vzniklých pasekách se mohl pást dobytek.

Rozdíl pak byl nejen v rozloze polí, ale také v sociálním postavení. Slovo majetného hospodáře mělo ve vsi větší váhu než domkařovo. Velký hospodář dával práci čeledi, podruhům a nádeníkům.

Nesmíme zapomenou zmínit výměnkáře, což byl hospodář, ale i hospodyně, kteří odešli na odpočinek a měli vymíněno sociální zabezpečení na svém bývalém statku, který předali svému synovi. Vše muselo být zapsáno ve smlouvě a založeno v grunt. knize a nový majitel usedlosti se musel podle dojednaných podmínek postarat o jejich živobytí.

Chalupníci vlastnili chalupu a maximálně čtvrt lánu půdy. Patřili mezi ně i podsedníci, kteří byli usazeni na pozemku většího sedláka. Většinou se jednalo o jejich příbuzné. Na jeho pozemku si mohli postavit chalupu a většinou přikoupili k užívání i část polí. Tyto podsedky byly stejně jako statky dědičné.

Nižším stupně byl pak domkař, člověk, který měl domek pouze s malou zahradou a bez polí, na kterých by hospodařil. Proto se živil obděláváním panských polí, za což dostával mzdu. Výdělek pak museli kvůli sezónnosti prací doplňovat řemeslem (ševci, hrnčíři, krejčí,…).

PRO ZPESTŘENÍ: Když se teď orientujete v dobových názvech majetkových poměrů, jakým statutem byste nazvali své vlastní?

Jsou ŘEMESLA, která známe i v dnešní době (tesař, švec). Je ale celá řada těch zapomenutých, která si už musíme vyhledat a pak naše pátrání pokračuje mezi archivními záznamy, knihovnou nebo třeba muzeem. Pokud netušíte, čím se které řemeslo zabývalo, pomohou vám knihy, které na toto téma vyšly (Miroslav Janotka: Řemesla našich předků nebo Zapomenutá řemesla).

Tam se např. dočtete, že mezuláník není nadávka, ale tkadlec režného plátna.

Nebo cvokařem byl v dřívější době výrobce cvočků:)

Nejváženějšími řemeslníky byli ti, kteří zajišťovali věci nebo potřeby, které si běžný člověk nebyl schopen vyrobit sám (mlynář, kovář). Rodiny se v rámci společenství cechu si navzájem pomáhali, chodili si za kmotry a brali se mezi sebou.

Nejnáročnější pro rodopisce jsou tzv. stěhovaná povolání. Jsou to např.: učitelé, úředníci, šenkýři, myslivci a hajní, ovčáci a pastýři… jejich stěhování nejsou většinou nikde zachycena a dopídit si jakékoliv stopy je velmi složité. Při pátrání po takovéto rodině platí pravidlo, že poddaní měnili své pány jen velmi zřídka. Proto se zaměříme nejdříve na ty obce, které vlastnila stejná vrchnost (viz. Hosákův Historický místopis země moravskoslezské, pro Čechy pak Palackého Popis králowství českého z roku 1848). Je to ale možné, na rozdíl od rodin komediantů, kteří se přesouvali mnohem dál… Mezi stěhovaná povolání patří i vojáci, kteří jsou ale patřičně evidováni ve Vojenském archivu v Praze.

Nejnižším dílem společenské hierarchie byli podruzi a nádeníci:

Podruzi byli najímáni hospodáři na nekvalifikované práce na určitou dobu (většinou na jeden rok). Pracovali jen za byt, stravu, ošacení aj. Práce byla pro celou jeho rodinu (muž na poli, žena v domácnosti hospodáře, děti např. při pastvě). Každý rok se o Vánocích musel podruh u svého hospodáře ucházet o další rok působení na statku. Na rozdíl od nádeníků nedostávali mzdu.

Nádeníci byli najímáni na denní bázi. Takové rodiny pak přežívaly den ze dne a neměli jistotu, že druhý den budou mít nějakou práci. Žili v podnájmech třeba spolu v dalšími nádenickými rodinami jen v jednom koutku místnosti...

Kromě základního rozdělení mohli předci zastávat také nejrůznější důležité funkce: rychtář=fojt (zástupce vrchnosti v obci), konšel (=člen městské rady),purkmistr (nejvyšší představitel obce), kostelník, hrobník.

V každém regionu se setkáme se specifickými názvy a každý kněz zapisující do matrik měl své zvyklosti. Pokud byl kněz z vesnice a chtěl zvýraznit ekonomické postavení zapisovaného, můžeme najít označení jako gruntovník (majitel gruntu=velkostatku), fojt (představený v obci)nebo třeba sedlák.

Pokud chtěl ale vyzdvihnout jeho postavení v obci, pak mohl u řádného sedláka napsat měšťan (pro jeho postavení ve městě) nebo soused na vesnici.

Takže teď už vás nemůže překvapit, když u jednoho předka najdete v zápisu oddací knihy, že byl sedlák a při jiném zápisu třeba u knihy zemřelých, že byl soused:)

(Vysvětlení by bylo takové, že to zapisoval vždy jiný kněz a každý měl ve zvyku zapisovat podle jiného mustru. Obojí ale bude pravdivé. Zapisovaná osoba byl sedlák na vesnici a dobrý/řádný soused.)

Rozvoj průmyslu přináší nová povolání jako dělníci a úředníci.

V období po roce 1900 se začínají objevovat nová povolání i u žen: krejčové a modistky (ke kterým si dámy chodily pro klobouky).

V matrikách najdeme nejstarší povolání žen, kterým bylo porodní bába.

V dalším díle JAK NA RODOKMEN SVÉPOMOCÍ si vysvětlíme, které matriky jsou již zdigitalizované a volně dostupné v archivech.