JAK NA RODOKMEN SVÉPOMOCÍ V.

5. KROK: Původ příjmení

V minulosti nebyla příjmení, jak je známe dnes, ale i tehdy byla potřeba od sebe rozlišovat osoby stejného křestního jména. Tak přišel každý ke svému příjmí (=při jménu), přízvisku nebo přezdívce chcete-li.

Takové příjmí nebylo dědičné ani závazné a často mohl muž své příjmí i změnit, přiženil-li se na jinou chalupu. Na Valašsku bylo právě označení "po chalupě" hodně zaužívané.

Kvůli zmatkům a záměnám osob ale Marie Terezie dekretem z roku 1770 zakázala používání příjmí podle chalup. Protože se ale ještě po deseti letech situace moc nelepšila, uzákonil její syn Josef II. dědičnost otcovského příjmení - "museli si naši předci zvolit jedno z příjmí, které se k jejich rodině vázalo". A i když uvádění do praxe někde trvalo ještě i pár desítek let, mohli se další badatelé snadno zorientovat v totožnosti obyvatel.

"Pokud je rodokmen historií rodu,
pak by osvětlení vzniku a vývoje příjmení mělo představovat jakousi prehistorii rodu."

genealog Dr. Ignác Horníček

Nyní vám v krátkosti uvedu varianty, podle kterých dříve vznikaly přízviska/příjmí. Ta vám poodhalí, v jaké situaci mohl první nositel být:

Nejdříve příjmí označovalo, čí byl kdo syn - podle jména (Ondruch, Juřík, Pavlica, Petřek).

Když lidí přibývalo, bylo nutné více rozlišovat. Nejdříve podle povolání (Kovář, Maléř) nebo i podle předmětů a produktů, se kterými zacházeli (miškaříci pracovali s kudlou – Kudláček, žemle – Žemlička).

Dále se pojmenovávalo podle místa, ze kterého člověk pocházel. Přišel-li z Itálie, byl Vlach. Přišel-li z Rumunska, byl Valach. Z Polska Polách, ze Slovenska Slovák a Kysučan. Přišel-li z Koryčan, začalo se mu říkat Koryčanský.

Další možností bylo pojmenování člověka podle jeho charakterové nebo fyzické vlastnosti (Hrubý, Bradáč). Všechna taková přízviska vyjadřovala, jaký první nositel byl.

Velkou skupinu příjmí tvoří skupina odvozená z apelativ, což jsou slova obecného významu, která člověka určitým způsobem zařazovala či charakterizovala.

Na vesnicích nejčastěji vznikala příjmení podle gruntu (polností) a usedlosti (Sedlák, Fojtík, Paseka).

Dále např. apelativa třeba podle sociálního postavení (Dvořák, Svoboda), zvířat (Jelínek, Orel), rostlin (Pšenica, Kopřiva), věcí a dovedností (Blinka od slovesa blynkať na housle = brnkat) atd.

U příjmení cizího původu (Majer, Bortl) byly po 2. světové válce snahy úřadů počešťovat.

Zvláštní skupinu tvoří příjmí vzniklá z celých sousloví (Vítámvás, Nejezchleba, Skočdopole).

Ve výčtu možností nejsou obsaženy zdaleka všechny, protože v dnešní době internetu si každý snadno vyhledá, jak to bylo se vznikem právě jeho příjmení.

ZMĚNY V PŘÍJMENÍ

Můžete se u svých předků setkat se změnou příjmení, ke kterému docházelo buďto přiženění na grunt a tím se přebíralo i příjmení. Anebo často docházelo ke zkomolení příjmení při neznalosti faráře místní specifické výslovnosti (nářečí).

Například v naší rodině se stalo, že v padesátých letech dědečka volali na úřad, že celá rodina musí vyměnit doklady. Po nepřesném zápisu do matriky najednou nebyli Doleželovi, ale Doležalovi, protože i luhačovické Zálesí má svá specifika.

V mé rodině jsme při pátrání v přímé otcovské linii taky narazili na původní příjmí (Halamův, Halama, Holčák), které se ustálilo už okolo roku 1650. A je to opravdu nepopsatelný pocit, tušit a umět si představit možné souvislosti u nejstaršího dohledatelného předka.

Doporučuji stránky:

Příjmení.cz - četnost příjmení, původ příjmení, významné osobnosti

Rozhlas.cz - O původu příjmení - Český rozhlas Dvojka

KdeJsme.cz - Četnost příjmení nebo jména v České republice

Pro zájemce o vývoji, významu a výkladu příjmí a příjmení nabízím výběr z literatury:

HALÁSEK, Václav a kolektiv autorů: Učebnice pro začínající rodopisce. Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, 2014

MOLDANOVÁ, Dobrava: Naše příjmení. Praha 2004

LEDNICKÁ, Blanka: Sestavte si rodokmen. Grada 2014

V dalším článku JAK NA RODOKMEN SVÉPOMOCÍ se vypravíme do místa rodiště předků.