JAK DOSTAT SVÉ PŘEDKY NA OČI?

Nic na tom není! To zjistíte po pamětnících, co vědí, sesbíráte fotografie, doplníte o hodící se informace třeba z internetu a máte vyhráno:)

Opravdu, není třeba se toho bát. Stačí, když začnete a ono se to už časem nějakým způsobem vyloupne! Ani já jsem na začátku svého hledání netušila, co z toho vznikne, ale to pátrací dobrodružství vás tak vtáhne, že už s tím nepřestanete a materiály dáte brzy dohromady! Tady určitě platí ono známé: S chutí do toho a půl je hotovo!

1. rozhodnout se

2. sesbírat informace po předcích

3. fota a dokumenty

4. nahrávat, pak přepisovat

5. nebát se využít internet (historické mapy a pohlednice, kroniky,…)

...vše, co se dá nějak představit bude všechny vždy víc zajímat

Pokud máte svou představu, jak byste své nastřádané střípky poskládali, je to jen dobře!

Pokud ne, nabízím svůj "recept", který můžete využít:

Každé jednotlivé rodině věnujte nový textový dokument (pro přehlednost) a následně třeba i nový obraz do mozaiky na schodišti. Každou rodinu sepište podle nahrávek a písemných indicií podle chronologických bodů (můžete si seznam otázek stáhnout pro vytištění na A4):

Někdy dotazovaní neví, co by ještě vzpomněli. Pak často začnou oním "u nás se vždycky…" A to jsou přesně ty vzpomínky, které přesně vybarvují život oné rodiny. Právě to, že se něco dělalo často, je ta pravá připomínka návyků v rodině.

Na svou rodinu budete odborníkem vždycky jen vy. Vaše děti mohou něco znát, ale určitě toho nebude tolik, kolik jste toho slyšeli vyprávět vy. Vy budete nejlépe vědět, na co se ještě vyptat, jakými osudy která rodina prošla.

Může se i stát, že narazíte na předky, o kterých byste nejradši nic víc nezjišťovali a nepsali. V pořádku. I já jsem na schodišti jednu rodinu nechtěla zviditelňovat. Zbytečně by nám připomínala, jak zlí dokážou lidé být...

Pokud osudy svých předků nesepíšete teď vy, není moc velká šance, že se ještě později k tomu vaše děti vrátí. Paměť rodů je až příliš krátká a pak už nebudete mít příležitost zjistit, proč právě vaše rodina například má tak ráda vodu a jiná vodku? Proč tíhnete k určitému odvětví povolání? Nebo díky komu a čemu má vaše rodina tak dobrý metabolismus nebo je muzikální? Co způsobilo, že jedna větev rodiny je mírná a ve druhé spolu neumí vydržet… Jak dřívější generace nesly ztrátu svých dětí? A co drželo naše předky nad vodou i v těch nejtěžších chvílích?

Pokud si na otázku: "Dokážu sesbírat (sepsat) osudy svých předků?" můžete odpovědět "ano", pak máte vyhráno! I stručné informace mají větší cenu, než kdybyste to vzdali předčasně předem! S vaším odhodláním se to jakýmkoliv způsobem musí podařit! Třeba zjistíte, že můžete posbírané informace jednoduše někomu dalšímu diktovat. Mladí dnes už od základní školy mohou trénovat psaní všemi deseti prsty a cvik jim jen pomůže:)

Časem si tak můžete posbírat materiál (texty a obrazové předlohy) okolo 8 dílů do mozaiky(obrazů) z každé strany rodiny. Třeba schodiště se pak může stát vaší rodinnou galerií. Bude tak smysluplně využité: bude stále plnit svou roli mementa a všichni, kteří po něm projdou, už budou vědět, odkud přišli. Je to jako se stromem. Má-li kořeny, může vyrůst. Je-li zakořeněný, je pevný a nic s ním neotřese…

A to bych každému moc přála!