CO DĚLAT S NEZÁJMEM MLADÝCH O RODINNÉ OSUDY?

 Jedním z nejčastějších povzdechů všech, kteří už zkoušeli předat svým mladým povědomí o svých předcích, je ten, že je to nezajímá. Co se s tím dá dělat a jak předčasně nelámat hůl? Možná vám některý z mých postřehů přijde vhod.

Neznám žádného vrstevníka (snad jen kromě pár vystudovaných historiků), který by měl víc než základní povědomí o osudech svých předků. Ale úplně tomu rozumím. V produktivním věku je toho k řešení a hašení tolik, že toto téma prostě není zrovna na pořadu dne. Řeší se hlavně priority jako bydlení, práce, děti a každý si potřebuje i vydechnout... Sami si přiznejte, že vy sami jste se o toto téma začali zajímat nejspíš také až v pozdějším věku. Je prostě hodně málo osob, které do padesátky měly prostor zajímat se zevrubněji o své předky. Proto mým prvním doporučením je: TRPĚLIVOST!

Určitě je potřeba dětem předávat jakési základní povědomí o předcích od mala. Návštěva hřbitova při Dušičkách je jednou z takových přirozených příležitostí, kterou by žádná rodina neměla opomenout. Ale těch příležitostí je spousta, jen si vzpomeňte...

Všimla jsem si ale také, že mluvit o tématu, kterému ještě mladí nerozumí a nezažili ho, je ještě předčasné. O téma rodiny jsem se začala zajímat, až jsem sama měla děti a porozuměla jsem, jak je to náročné, kolik sil a přemáhání to stojí. Takže pokud bych chtěla našim mladším dětem přiblížit třeba to, že jejich praprababička psala jiným písmem, možná by je to zaujalo, protože sami se už psát učili. Nebo potomka, který se už snažil dostat na střední školu, určitě musí zaujmout téma překážek, které minulý režim kladl věřícím při volbě školy a povolání. Právě proto se dětem nejdříve vyprávějí pohádky, protože jsou zjednodušené a jsou vývojově šité na míru svým posluchačům. Takže dalším z doporučení je: VYBÍREJTE TÉMATA podle věku posluchače. Mladí musí tématu už nějak rozumět a mít jej zažité na vlastní kůži.

A do třetice mě hned napadá slovo VIZUALIZACE. Určitě svým mladým umetete cestičku k rodinné historii, pokud se vám podaří své kořeny jakkoli vizualizovat. Mnozí jste třeba už i pracně sesbírali svá data o předcích, navštívili matriky a prošli archivy. Investovali nemálo času a investic do získání informací a překladů z matričních zápisů v kurentu nebo latině/němčině. Nalámali jste si hlavu, kde ještě pátrat a jestli je vámi pracně vyhledaný zápis ten pravý... A přesto to ty mladé nebere!

Vysvětluji si to tak, že doba je prostě tak překotná, vizuální a nabízí toho tolik, že opravdu musíme vynaložit více úsilí, abychom je zaujali. A tu moc má fotografie. I kdyby to byly jen moderně zarámované fotky předků, tisk na plátno, kde můžete zvětšit obrázky svých předků, nebo třeba přání k Vánocům, že byste si přáli fotorodokmen.

Povzbuzení na závěr:

Vše má svůj čas a stejně jako vás toto téma dostihlo, přijde na něj řada i u vašich mladých - zaručeně! Je pravda, že už se možná nestihnou poptat těch, které by rádi vyzpovídali... rozhodně ale ten čas přijde. Já měla to štěstí, že jsem se stihla ještě zeptat takových příbuzných, kteří mi povyprávěli ještě o generaci mých praprastaříčků narozených v letech 1868 a 1869). A to jsou opravdu nepředstavitelné osudy! Za deset let to už nebudou vzpomínky z dob císaře pána, ale třeba z totality. Ale ono stále bude co předávat a v čem se poučit.

Pokud vás opravdu trápí nezájem mladých o rodinné osudy, pak je na vás, abyste vy sami byli těmi, kteří se to téma pokusí jakkoli uchopit a třeba už o letošních Vánocích dětem nadělit své vzpomínky. Protože co je psáno, to se už neztratí a někdy, v pravý čas, to budou vaše děti číst - ne jednou, ale několikrát, protože tomu už budou rozumět.

A kdybyste váhali, kterou formu k tomu využít, pro připomenutí jen malý výčet:

• předtištěné knihy v každém knihkupectví (nejsnazší forma)

• vzpomínkový zápis do sešitu o svých předcích (pro zdatné psavce)

• nahrávka vzpomínek na mobil, kde je diktafon (tlačítkový mobil) nebo nahrávací aplikace (která se tam stáhne)

• fotorodokmen, pro který není tak obtížné získat data a fota pro jeho vznik (jedná se jen o 2 generace předků, vás a vaše děti)

Moc bych vám všem přála, aby se vám podařilo ve vaší rodině mít takový poklad, jako jsou v té naší dědečkovy vzpomínky nebo nahrávka prastařenky, kterou jsem už nezažila. Příběhy a fotografie opravdu umí zaujmout a vtáhnout do rodinné historie. A pokud máte chuť, je to právě na vás, abyste jim takový poklad nadělili! Využijte dlouhých zimních večerů pro rodinné záznamy. Nadcházející čas Vánoc a setkávání je právě pro takové sdílení jako stvořený!